BHAKTIJÓGA

Bhaktijóga je označována za cestu lásky. Lásky k Bohu, která se projevuje i láskou ke všem jeho stvořením. V Indii je cesta bhaktijógy pokládána za nejsnazší ze všech duchovních způsobů seberealizace. K tomu je však třeba připomenout, že nejsnazší může být v případě odpovídajících vnitřních dispozic adepta, umožňujících plné otevření pro přijetí božské síly lásky. Ta potom uskutečňuje transformaci duše a převádí ji ze stavu nevědomosti k nejvyššímu vědomí absolutní lásky. Neznamená to však, že člověk je zde pasivní, neboť pro popsané působení univerzální lásky je třeba připravit vhodné podmínky. Jejich vytváření je v podstatě náplní duchovní praxe bhaktijógy.

Principy bhaktijógy lze nacházet prakticky ve všech velkých náboženstvích světa, neboť ona považují za ústřední motiv svého učení i působení lásku k Bohu. V tomto smyslu lze konstatovat i velkou blízkost bhaktijógy a křesťanského chápání duchovního života. Ať již k této otázce přistupujeme z hlediska křesťanského, jógického či jiného, vždy můžeme konstatovat velkou potřebu lásky ve vývoji současného lidstva. Neporozumění, netolerantnost, agresivita a z toho plynoucí konflikty na nejrůznějších úrovních jsou průvodním jevem života bez tolik potřebné lásky.

Z tohoto hlediska můžeme považovat bhaktijógu nejen za formu individuální duchovní praxe, ale zároveň také za velice významný prvek umožňující ozdravení současné společnosti.